STADION S-11 Typ 552

Něco co vypadalo jako jízdní kolo, ale mělo to navíc motor se nezývalo kozí dech alias Staďák. Historie mopedu STADION začala okolo roku 1957 v závodu RAKOVNÍK, kde přišly na svět první prototypy s německými motory FICHTEL SACHS s odpruženou zadní vidlicí a s koly o rozměru 26 palců. Těchto prvních mopedů bylo vyrobeno jen pár kusů. Doba si však přála vlastní motory, a tak se začaly vyrábět v národním podniku v Českých Budějovicích, kde se pak výroba rozšířila i o motory pro Jawetku, která zdědila od STADIONU většinu dílů (píst, klikový mechanismus, spojku, převodovku, setrvačníkové magneto, boční kryty motoru, kola s brzdami, řadicí mechanizmus na řidítkách, přední pérování). STADION byl jednoduchý moped postavený na trubkovém rámu s přední vidlicí, která měla od roku 1958 v první sérii starší provedení předních tlumičů, s nimž se vyrobilo jen menší sérii. Po starší přední vidlici přišla inovovaná verze, kterou zdědila i JAWETA Standart. Nová teleskopická vidlice byla opatřená dvojicí vinutých pružin doplněných o boční raménka svírajících přední kolo. Raménka se opírala o vinuté pružiny, ve kterých byly vloženy gumové válečky sloužící k zmírnění dorazu ramének. Zadní vidlice byla neodpružená a jediné co tlumilo zadní část bylo sedlo s jednou vinutou pružinu. Vše poháněl dvoutaktní motor se šikmým hliníkovým válcem spolu s hlavou opatřenou silemblokem pro uchycení k rámu. Spojka tvořená dvěma lamelami byla ponořená v oleji a přímo uchycená na klikovém ustrojí. Byla převáděna  primárním převodem pomocí ozubeného kola se šikmými zuby na převodovku. Převodovka se skládala ze dvou převodových rychlostí a jednoho neutrálu a byla ovládána přímo na

první či druhý převodový ztupěn podle terénu. Kola o rozměru 19 palců měla na začátku hliníkové ráfky, které však byly po krátké době nahrazeny za klasické ocelové. Vše napájelo malé setrvačníkové magneto o výkonu 18W, které se skládalo ze dvou cívek. První byla menší a poháněla přední a zadní světlo a klakson. Druhá větší cívka sloužila k zapalování a byla napojena na přerušovač, který udával jiskru, jež vycházela přímo z kabelu od cívky ke svíčce. Další užitečnou pomůckou byl dekompresor, který sloužil na zastavení motoru nebo k ulehčení startu. Stadion se po celou dobu své výroby zdokonaloval, a tak např. na prvních mopedech STADION nebylo držadlo na přenášení, další série měla dvě držadla a poslední jen jedno. Dalším rozdílem byl boční stojánek (policajt), který byl v roce 1959 nahrazen za dvouramenný stojánek, a pravý boční kryt motoru vyrobený z tenkého hliníkového plechu, jenž byl ve stejném roce vystřídán hliníkový odlitek. STADI ON se dodával ve zvláštním provedení s kapotáží řidítek, ve které bylo umístěno světlo, rychloměr a přepínač světel s tlačítkem bzučáku.

STADION S-11 se v roce 1965 prodával za 1.000 korun československých. V roce 1960 byl pak doplněn o svého modernějšího nástupce mladšího bratra S-22.